V zákopech úředníků zůstane dlouho dotační špína

České límečky státní inteligence jsou nejspíš za poslední roky zcela pozvracené a nesnesitelně zapáchají prasečí mrvou jako nikdy před tím. 

Andrej Babiš dostal české úředníky do nepříjemného klinče, kdy všichni vědí, že rozhodují o jeho firmě, protože převedení Agrofertu do svěřenských fondů je jen zastírací pokus vyhovět zákonným požadavkům. Základním principem je ochránit společnost pře prorůstáním soukromého sektoru od státního a nikoliv uchvátil státní služby pro potřeby svých firem. Možná kdyby ve skutečnosti voliči věděli jak Andrej Babiš myslel prosazování předvolebního hesla, že bude řídí stát jako firmu, a jak naplnil skutečně své sliby, nejspíš by se už na samotném počátku zděsili.

Jak to vypadá v realitě? 

To vidíme právě nyní, když se zveřejněním více než rok a půl starých dokumentů znovu rozvířila debata o tom, kolik má Agrofert vracet peněz přihraných úředníky z veřejných rozpočtů a fondů vytvořených zejména na podporu podnikání a nikoli na hojné a masivní vyživování gigantického impéria, které si z dotačních programů právními kličkami a manipulacemi pomáhá přerůstat do podoby oligopolů, které nemilosrdně likvidují volných trh a přirozenou kvalitní produkci malých a středních firem, které si pohádkových dotacích mohou jen nechat zdát. O to morbidnější je fakt, že dotační peníze propláchnuté molochem tančícím často na hraně zákonů končí v kapse jediného člověka ve formě vyplacených dividend, osvobozených od daní a dalších povinností, které řeší i nejchudší lidé.

Příklady jsou křičící do nebe jsou jen vrcholem pyramidy. 

Pověstná „inovativní linka“ na hebký toustový chleba, na niž český rozpočet (tedy z peněz nás všech) přispěl sto miliony korun Penamu. Už v předběžné zprávě o dotaci, o jejíž proplacení z unijní kasy si české úřady pak raději nepožádaly, ji evropští auditoři rozcupovali s tím, že vůbec nesplňuje základní podmínky pro přidělení podpory (bez ohledu na střet zájmů). A pak to zopakovali v každém dalším dokumentu. Ještě vloni v listopadu se vicepremiér Karel Havlíček, jehož Ministerstvo průmyslu má právě tuto dotaci na starosti, dušoval, že jestli bude definitivně v Bruselu rozhodnuto, že ta dotace není OK, bude jeho aparát samozřejmě „jako u každé jiné firmy“ peníze chtít zpět. Přitom podkladů má ministerstvo víc než dost. Jen o dotaci pro Penam je v auditních zprávách sepsáno několik desítek stran s podrobným vysvětlením, proč linka inovativní není. I přes to, peníze odcestovaly do (prádelny) pekárny a nikdo se ani neodvážil pozeptat, zdali by impérium napěchované veřejnými penězi nemělo dotaci vrátit.

Další příklad ze stejného ministerstva, které donekonečna odkládalo rozhodnutí o jedné dotaci pro firmu z holdingu. Předběžně podporu sušárně společnosti Primagra odsouhlasilo, ale pak právě kvůli unijnímu auditu váhalo s vyplacením. Musel dokonce zasáhnout soud, aby se pohnulo k činu. Nakonec řeklo, že peníze nedá.

Ale úředníci se přitom vyhnuli  konstatování, že to nejde proto, že koncernová firma nemůže žádat. Nekonečné přešlapování českých zoufalců ukončili orgány EU. Vše došlo až tak daleko, že Brusel rezolutně řekl, že to neproplatí, a proto to není z čeho vyplatit. Teprve to definitivně zastavilo místí úředníky, kteří se nechutně a neúnavně snažili natlačit další a další veřejné peníze občanů do soukromého impéria napěchovaného dotacemi na úkor všech, kteří si dlouhá léta ani neškrtli protože nemají hyení zuby a zobák mrchožroutů.

Když už se mistři bez zásad a pokrytectví  „hierarchicky nadřízenému zavděčili“, tak se mu aspoň snažili ukázat, že se fakt snažili, projít cestou špíny, kterou obloukem obchází i největší bezcharakterní prasata.

“České nestranné” úředníky zastavilo, teprve hlasité přibouchnutí dvířek pokladničky evropskými úředníky, kteří se nemusí zavděčit hodnému strýčkovi ze Slovenska, jehož lokajové  každému ochotně vysvětlí, že pracovní poměr může rychle skončit, ale také může spokojeně pokračovat a navíc i s nějakou tučnou odměnou na vysněnou zahraniční dovolenou.”

Po znovurozvíření kauz se museli zaměstnanci několika ministerstev, zejména toho pro místní rozvoj řízeného Klárou Dostálovou (ANO), vrhnout na zkoumání toho, jestli by nešlo Komisi zažalovat.

“Když už není do čelo rýpat, zdržovat, prudit nebo strkat hlavu do písku, tak se chystá koordinovaný útok na dotační pokladnu k vůli jedinému poctivému člověku topícího se v miliardách, a to nikoliv za účelem nakrmení ho dalšími evropskými penězi, ale jen dosažení spravedlnosti.”

Koordinovaný útok státních límečků se zabývá i tím, zdali nebyla narušena práva jednotlivce, v tomto případě Andreje Babiše, na rovnou ochranu před zákonem.

Ale, že mnoho zajímavých, progresivních firem s velikým potenciálem stojí v nekonečné dotační frontě před ministerstvy, asi úředníky v zápalu boje za jediného boháče moc nevzrušuje. Když chudáci čekali doposud, tak mohou klidně čekat i dál, než se opět zabalí do “dotační vatičky” jediný superboháč.

“Hrdost, profesionalita, zásadovost, nestrannost a nepodjatost.” 

České límečky státní inteligence jsou nejspíš za poslední roky zcela pozvracené a nesnesitelně zapáchají prasečí mrvou jako nikdy před tím.

Premiér Andrej Babiš (ANO) dál neúnavně opakuje, že nebyl ve střetu zájmů, jak tvrdí auditoři Evropské komise, a tvrdí, že miliony korun, které Agrofert dostal z českého rozpočtu, by dokonce měla ČR vymáhat po Evropské unii. Babiš obhajuje i rekordní schodky rozpočtu, nasekané dluhy ve stovkách miliard, které budou splácet nejen naše děti ale i děti, které se jim v budoucnu narodí.

Za poslední roky státní dluh vzrostl stejně jako za celou historii České republiky. Aktuální výše je 2 131 579 631 577 Kč a stále roste.

První a pro mnohé snad poslední Babišova vláda si napůjčovala astronomické peníze a chystá si půjčovat i od vlastních občanů až 500 miliard prostřednictvím státních dluhopisů. Raketový růst státního dluhu žene vydávání státních dluhopisů ministerstvem financí, jehož cílem je tímto novým dluhem zajistit krytí letošního schodku státního rozpočtu. Ten Sněmovna ve snaze reagovat na dopady globální pandemie koronaviru postupně navýšila ze 40 až na aktuálních  500 miliard korun. Tyto dluhy bude další roky Český stát splácet těm, kteří si je budou ochotni nakoupit, pokud to budou moct dovolit. Nákup státních dluhopisů využil ke zbohatnutí v minulosti i Andrej Babiš, takže i jemu budou Češi něco pořád dlužit, i když třeba už nebude vládnout a hojně se krmit státními, či evropskými dotacemi.